2. den

  Den D aneb setkání s německou posádkou (a také první bitva) 

Berlín (20.dubna) – stepujeme na nádraží a počítáme. Ne, skutečně nemáme hodinu tance, to jen čekáme na „druhý tým“ a vyplňujeme volný čas. „Endlich sind Sie da“, „Guten Tag“ zní nádražní halou, kamery jedou, světla svítí. První společné foto a pak už všichni sedíme na lodi, posloucháme projevy státníků a zpěv muzikantů. Jejich postavy jen tušíme, neboť přes bariéru reportérů stojících mezi námi a jejich mikrofonem nevidíme zhola nic. Při následné plavbě a s ní spojené prohlídce města vidíme téměř vše jen zas moc nerozumíme německému výkladu.

            Na stadion přijíždíme s luxusním předkluzem (opak skluzu). „Herr Spielmacher“ – brankář J. Drobný má drobátko zpoždění. Ujímáme se tedy volně pohozených branek a hrajeme bez něj. I přes prostorově výraznější postavu německého brankáře sázíme Němcům jeden gól za druhým a deklasujeme je 4:0.

            A pak již zlatý hřeb dne – Jarda vystupuje z Audiny a my s ním trávíme hodinku v příjemném rozhovoru. Potom ještě pár střel na jeho minibranku, četná interview pro německá i česká média a potom už sedíme u našich stolů s jejich večeří – pro velký úspěch dostáváme opět špagety.

            Před usnutím ještě vyrážíme udělat pár fotek k Braniborské bráně. „To jsme toho stihli vážně dost“, utrousí jeden přikvačivší pirát a s napůl zavřenýma očima uléhá do své postele …