5.den

  Jak pan farář ke štěstí přišel aneb Hundertwasser na vodě 

Wittenberg (23.dubna) - ´Panenko Marie podsrpenská vidíš to ?´ Replika, která se mi okamžitě vybaví, když se řekne farář. Ano, farář Otík z naší oblíbené filmové trilogie. Stejně tak pro vittenbergské Andreas Volkmann, jejich místní farář, se kterým na lodi trávíme slabou hodinku povídáním o jeho cestě k Bohu a užíváme si odpovědi na otázky typu „Jak vysoko je kazatelna“, nebo „Jaká je vaše pracovní doba ?“

            Venku začíná pršet, ale ani to nám nemůže zkazit dobrou náladu z pokračující cesty. Poskytujeme další příspěvek pro státní televizi a pomalu a jako vždy bloudivší místními uličkami míříme k městu Wittenberg.

            Významná postava německých dějin – Martin Luther – ač již pár století mrtvý nás vítáv dobovém kostýmu a po krátké prohlídce města vcházíme spolu s ním do kostela, ve kterém léta kázal. Také nám představuje svých 95 tezí, kterými kritizuje církev. Následuje další vstup do televize (dovídáme se od jednoho vtipálka, že dopoledne jsme na lodi mluvili s papežem), a pak už přichází slíbená zastávka v unikátní škole Hundertwasser, kde se snažíme, každý z nás, vytvořit své vlastní tričko touto zvláštní technikou kresby. Jedinečná módní přehlídka všech zapojivších se probíhá na půdě místního kulturního a dětského centra. Každý tým zvolil jinou prezentaci, dokonce i tým našich učitelů se do přehlídky zapojil.

            „Já bych se na to nejradši vyprdla, velebnosti“ – dovolím si ještě jednu repliku z výše zmíněného filmu. To si totiž asi říkala naše tlumočnice, když spolu s námi cestovala inkognito do Berlína vlakem. Po těch pěti dnech, kdy se s numi i s celým projektem loučí si ona nás, ale i my ji oblíbili, a tak nezřídka ukápla i slzička, a do dětí není nic. Její slib, že se s námi ještě v Praze setká ale rozjasňuje „zatažené“ tváře našich dětí,které uléhají po náročném dni unavené do postele …