10. - 11.den
Terezín – Litoměřice – Mělník : všude se najde něco skvělého
Mělník (28.dubna) - Probouzíme se v hotelu a oknem vidíme, jak se naše rodné město probouzí. Po dobré snídani Ústí nad Labem ale opouštíme. Cestou se kocháme malebnou krajinou Porty Bohemiky, na jejíž krásu jsme patřičně hrdi. Naše první zastávka dne patří městu, jemuž minulost nenadělila zrovna optimistickou tvář.
Ve městě Terezín vystupujeme s respektem. Po chvíli se nás ujímá průvodkyně, která všechny o dění v tomto městě v letech minulých, podrobně informuje. Procházíme městem a na konec usedáme v podkrovním divadélku, kam přichází vzácný host, který nám dokáže, že vše, co jsme o tomto táboře slyšeli, byla skutečně pravda.
Setkáváme se totiž s paní F. Liedlovou. Tato starší a čiperná dáma s odvahou vypráví o svém dětství v koncentračním táboře, které je s válečnými časy úzce spjato. Dozvídáme se, jak se tenkrát v podobných zařízeních žilo, vciťujeme se do popisovaných událostí a prožitků paní Liedlové, které si ovšem asi neumíme tak dobře představit. I tak se nemůžeme odpoutat od vyprávění ze života, který neměl zrovna romantický scénář. Pokládáme spousty dotazů a jen těžko se od pravdivých slov odpoutáváme. Tento zážitek odměňujeme potleskem, který nezná konce… A při odjezdu do malebných Litoměřic nám běží hlavou, že ačkoli máme někdy pocit, jak se můžeme mít lépe, máme se až moc dobře.
V Litoměřicích testujeme kvalitu zmrzliny a užíváme si slunečného pohledu na město, co svou malebnou tváří připomíná spíše pohádkové divadelní kulisy. Cestou k lodi nás - milé námořnice, potěšila gentlemanská část posádky květinami. O to radostněji vstupujeme na palubu, oddáváme se paprskům slunce a užíváme si neopakovatelných krás krajiny a míříme k městu, kde se naše labská cesta promění na vltavskou. Současně posloucháme pohádku „O bílém jelenovi“ a společně s ilustrátorkou M. Müllerovou se snažíme pomocí štětce a čtvrtky vyobrazit jakoukoli scénu tohoto příběhu. Nejúspěšnější malíř si odnáší krásnou ilustrovanou knihu právě oné autorky.
Večer v Mělníce korunujeme ojedinělou módní přehlídkou originálních rozměrů. Gentlemani se ocitají v rolích dam a naopak. Poté se v párech vydáváme na hotelové molo a usilujeme o ocenění našich proměn. Odborná porota našich učitelů se úžasně baví, vítězům se dostává královské odměny. I přišel konec přehlídky a my „mírně“ unaveni uleháme do svých hotelových postelí s tím, že zítra nás čeká další nový den plný dobrodružství.
Poslední plavba aneb pak už uháníme domů
Praha (29.dubna) - Po krátké noci nás čeká dlouhý den, kdy nabíráme kurz směrem do srdce Evropy. Praha. Překrásná, stověžatá, beroucí dech. Leč je to poslední zastávka naší lodi. Po téměř deseti dnech si užíváme pár kapek deště a vstupujeme na palubu. Čeká nás dlouhá plavba, na které ale opět nezahálíme. Sledujeme pohádku „O rozumu a štěstí“ v podání mistrů herecké skupiny Max Gaudio. Toto představení nás pobavilo i donutilo diskutovat o tom, co je vlastně lepší – jestli mít štěstí nebo rozum. Tuto debatu však brzy ukončujeme. Jdeme si raději zazpívat na palubu, kde paní učitelka brnká na kytaru. Podporujeme ji zpěvem a učíme naše německé kolegy kus české lidovky.
Po sedmihodinové plavbě se blížíme ke Karlovu mostu, kde náš kapitán zkušeně přiráží loď k přístavnímu molu. Následuje procházka po mostě s roztaženými deštníky, ač vůbec neprší. To pro fotografy a televizní štáb.
A to už usedáme do divadelních židlí, abychom zhlédli kousek představení v podání Spejbla a Hurvínka ve dvojjazyčné verzi – česky a německy. Po té paní Štáchová brilantně přechází z češtiny do němčiny a vypráví nám o své cestě k tomuto divadlu.
Pak již následuje dlouhá procházka Prahou, kterou oceňuje zejména německá posádka – oni totiž Prahu vidí poprvé. Hradčany, Pražský hrad, a pár přilehlých ulic – na víc skutečně nezbývá čas – a je to určitě škoda. Snad příště. Svou procházku zakončujeme na Baráčnické rychtě, kde nás čeká rozlučkový večírek plný překvapení. Každý si objednává jídlo dle své chuti – někteří guláš se šesti (tedy ehm… se čtyřmi), jiní gurmánsky vychutnávají dančí medailonky na švestkové omáčce. Následuje přípitek a pro děti připravený dort s fotografií naší lodi Uckermark.
Symbolicky se loučíme se všemi, kteří pro nás tuto krásnou cestu připravili – ředitelkou projektu paní Silke Fischer a jejím realizačním týmem, kapitánem lodi, herci ze skupiny Max Gaudio, řidičem autobusu, s Tomášem Procházkou – zástupcem Českého centra. Loučíme se s učitelkami německého gymnázia i německou posádkou, našimi tlumočnicemi Gábinou, Lenkou a Ivou, loučíme se s dnešním dnem. Zítra jedeme domů a všichni víme, že taková cesta se již nikdy nebude opakovat. Jsme rádi, že jsme se jí mohli účastnit a příští rok si v tuhle dobu jistě všichni vzpomeneme na nádherných 10 dní, až se na cestu vydají další dvě posádky.
Ahoj
PS.: Rádi bychom vyjádřili poděkování panu řediteli Mgr. M. Ševcovicovi, svým kolegům a kolegyním, dětem, které se plavby zúčastnili i jejich rodičům za jejich podporu, která nám po celou dobu plavby dodávala sil a odvahy.
Michaela Holá a Martin Lukaščík