7.den

  Tři oříšky pro Popelku, Pavel Trávníček a Yanidze 

Dresden (25.dubna) - Časná leč bohatá snídaně nás posiluje na dlouhou cestu do Míšně. Zde přestupuje z autobusu na loď plni očekávání, čím nás překvapí známý německý muzikant. Ten přichází sám se svou kytarou, ve fešném klobouku a úsměvem na tváři. Jeho trefné písničky mají spád. U mnoha jeho písní nahrazujeme slova gesty, pantomimou nebo vytleskáme rytmus. Některé z nás opouští iluze už po prvních taktech, kdy tleskáme ač nemáme.

Tuto svěží dopolední rozcvičku nahrazuje relax se sváčou v autobuse. Řidič vyvinul šedesátikilometrovou rychlost a my uháníme směrem k městu Moritzburg, kde Popelka ztratila svůj střevíc. Po shlédnutí nám tak známé a populární pohádky čekáme na příjezd nejprincovatějšího českého prince – Pavla Trávníčka. Ten bohužel cestou ztratil koně i kočího, a tak přichází po svých. Nemá ani kostým hodný prince. Přesto skvěle vypráví o zážitcích z natáčení této jedinečné, skvělé pohádky. Teď již víme, že ani pohádkoví princové to nemají jednoduché. Občas je při tanci přemisťují jejich korpulentní partnerky (vzpomeňte na Pavlův tanec s Helenou Růžičkovou).

Princezna z naší pohádky pokládá všetečné otázky idolu našich dětí a pak již nasedá do přistavené bryčky a za zvuku Kájovy písně „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš“ odjíždí zpět do pohádkové říše.

Nasedáme opět do autobusu a po pár minutách s kručením v břiše vystupujeme na dnešní večeři (řidič nás dneska velmi zklamal – vůbec jsme necouvali). Po vystoupání 10. pater se dostáváme pod žhavé slunce Sahary, do kopule pohádkového zámku, kde by zdechnul i dromedár. Ve snad 45 stupních posloucháme babičku čtoucí pohádku od Karla Čapka s příležitostným doprovodem hráčky na niněru. Po pohádkové večeři se přesouváme do hotelu, kde se připravujeme na další náročný den …