9.den

  Konečně v Ústí, konečně ve Vladimíru 

Ústí nad Labem (28.dubna) – Probouzíme se do ranního klidu plni očekávání, jak proběhne náš dnešní den – příjezd do Ústí, uvítání, ubytování. Od rána jsme na lodi, obdivujeme okolní krajinu míhající se za okénky lodi. Po několika hodinách jízdy překračujeme státní hranici a my, za vyjukaného přihlížení německé posádky, zpíváme českou hymnu. Pak již cesta ubíhá velmi rychle, ačkoliv kapitán lodi posunuje svůj škuner co nejpomaleji to jen jde, neb jsme opět ve značném předkluzu.

                ´Pátá právě teď odbila´ zpívá jedna známá zpěvačka a my se blížíme k Benešovu mostu v Ústí nad Labem. Rodiče dětí již nastoupeni a vzorně mávají a vydávají při tom všelijaké zvuky (vesměs příjemné J). Vítá nás ředitel naší školy, primátor města hovoří ke všem přítomným v českém, dokonce i německém jazyce. Navíc přidává pozvání pro naše námořníky do hlavního stanu města.

                Natěšení na to, že rodiče svá dítka přivítají na suché půdě je jim již teď jasné, že tady z lodi rozhodně nevystoupí. V Ústí chybí řádné přístaviště. Další hodinu tedy trávíme na cestě do Vaňova.

                Po příjemné zdravici vítáme německé námořníky na půdě naší školy, kde si prohlíží bazén a další zajímavé prostory skvěle připravené našimi drahými kolegy a kolegyněmi, a také poprvé představujeme svou pohádku.

                Po náročné cestě vcházíme do pokoje hotelu Vladimír. S prvotní nejistotou musíme uznat, že hotel je luxusní tak, jako ty německé. Toaleta, koupelna, televize a další. Jen ten bar zavírá zcela neočekávaně a nepochopitelně již ve 23 hodin ač je plný hostů. Holt jiný kraj, jiný mrav.